Molekula: definice, význam a role v chemii a přírodě

Molekula představuje základní stavební jednotku hmoty, která vzniká spojením dvou a více atomů prostřednictvím chemické vazby. Právě specifické uspořádání těchto částic, které definuje chemický vzorec, určuje výsledné vlastnosti každé sloučeniny v živé i neživé přírodě.

Co je to molekula a jak ji definujeme?

Molekula představuje základní elektricky neutrální částici chemické látky, která vzniká spojením dvou nebo více atomů pomocí chemických vazeb. Zatímco atom je nejmenší stavební jednotkou konkrétního prvku, molekula reprezentuje stabilní seskupení těchto atomů, které mohou být stejného druhu, jako u dvouatomové molekuly dusíku N₂, nebo různých prvků. Chemické prvky v molekulách označujeme značkou složenou z jednoho nebo dvou písmen, přičemž první písmeno je vždy velké, například N pro dusík nebo Fe pro železo.

Co je to molekula a jaký má význam

Molekula sloučeniny vzniká spojením atomů různých prvků v pevném poměru, což definuje její chemický vzorec. Počet atomů konkrétního prvku uvádíme arabskou číslicí v dolním indexu za značkou prvku; pokud je v molekule zastoupen pouze jednou, číslici 1 nepíšeme. Tento proces probíhá prostřednictvím sdílení elektronů v rámci kovalentní vazby nebo na základě elektrostatického přitahování opačných nábojů u iontové vazby. Prostorové uspořádání atomů a typ vazeb přímo určují, zda bude daná látka za běžných podmínek plynem, kapalinou nebo pevnou látkou.

Rozdíl mezi atomem a molekulou spočívá v jejich komplexnosti a způsobu zápisu. Pomocí závorek lze ve vzorcích vyjádřit násobení skupin atomů, například dusičnan vápenatý Ca(NO₃)₂ obsahuje 1 atom vápníku, 2 atomy dusíku a 6 atomů kyslíku. V přírodě molekuly umožňují existenci veškerých biologických struktur, od jednoduchých plynů v atmosféře až po složité řetězce DNA v buňkách.

Odborná rada: Při studiu molekulární struktury si dejte pozor na záměnu s krystalovými mřížkami. Častá chyba je považovat každou pevnou látku za molekulární; v iontových sloučeninách, jako je kuchyňská sůl, se atomy neshlukují do samostatných molekul, ale tvoří nekonečné krystalové sítě.

Pochopení molekulární struktury je klíčové pro chemii, biochemii a farmaceutický průmysl. Molekula sloučeniny funguje jako základní stavební kámen, jehož přesné složení a uspořádání přímo ovlivňuje reaktivitu a stabilitu materiálu. Tento teoretický základ se hodí studentům přírodních věd a zájemcům o technické obory, zatímco pro běžné uživatele bez hlubšího zájmu o chemii je tato úroveň detailu spíše nadbytečná.

Jak se molekuly tvoří a jaké mají struktury?

Molekula vzniká spojením dvou nebo více atomů, které jsou spolu pevně poutány silami nazývanými chemická vazba. Tato částice představuje nejmenší jednotku chemické látky, která si zachovává její specifické vlastnosti. Podle typu vazby rozlišujeme kovalentní vazbu, kde atomy sdílejí společné elektrony, nebo iontovou vazbu vznikající elektrostatickou přitažlivostí opačně nabitých iontů. Chemické prvky v molekulách značíme jedním nebo dvěma písmeny, přičemž první je vždy velké, například N pro dusík nebo Fe pro železo.

Jak se tvoří molekuly ve vodě a jiných látkách

Proces formování závisí na elektronegativitě prvků a jejich snaze dosáhnout stabilního elektronového uspořádání. Molekula vody s chemickým vzorcem H₂O vzniká spojením jednoho atomu kyslíku se dvěma atomy vodíku pomocí kovalentních vazeb. Složení molekuly vyjadřujeme chemickým vzorcem, kde počet atomů určitého prvku uvádíme arabskou číslicí v dolním indexu. Pokud je atom v molekule zastoupen pouze jednou, číslice 1 se nepíše, jako v případě oxidu uhličitého CO₂.

Pomocí závorek vyjadřujeme násobení skupin atomů, například dusičnan vápenatý Ca(NO₃)₂ obsahuje celkem 9 atomů. Číslo 2 v dolním indexu za závorkou násobí počet atomů dusíku i kyslíku uvnitř. Zatímco jednoduché molekuly jako dusík (N₂) obsahují pouze dva atomy téhož prvku, složitější sloučeniny jako fosforečnan amonný (NH₄)₃PO₄ dosahují komplexních struktur s 20 atomy a 4 různými prvky.

Odborná rada: Při studiu chemických struktur si dejte pozor na záměnu mezi pojmem prvek a molekula. Prvek je látka tvořená atomy se stejným protonovým číslem, zatímco molekula je konkrétní částice, která může být prvkem (při shodných atomech) nebo sloučeninou (při různých atomech). Častá chyba začátečníků spočívá v ignorování geometrie molekuly, která přímo ovlivňuje její reaktivitu a fyzikální vlastnosti, jako je teplota varu nebo rozpustnost.

Tato problematika se hodí pro studenty a zájemce o přírodní vědy, kteří chtějí pochopit mikroskopický základ chemických dějů. Naopak pro praktické pochopení základů chemie v běžném životě není nutné znát kvantově mechanické výpočty orbitalů; postačí vám porozumět principu sdílení elektronů. Pokud hledáte způsob, jak pochopit molekuly a jejich význam hlouběji, doporučuji využít vizualizační software nebo fyzické modely atomů. Tyto metody jsou efektivní i pro vzdělávací aktivity, kde se skládáním modelů simuluje tvorba reálných chemických látek.

Jaké typy chemických vazeb existují v molekulách?

Stabilita každé látky závisí na tom, jakým způsobem jsou jednotlivé částice propojeny silami, které nazýváme chemická vazba. Právě typ této vazby určuje, jak bude molekula reagovat se svým okolím a jakou bude mít fyzikální strukturu.

Kovalentní vazby

Kovalentní vazba představuje nejčastější způsob, jakým atom dosahuje stability sdílením elektronů ve svém vnějším obalu. Při tomto procesu dochází k překrytí atomových orbitalů, čímž vzniká pevné spojení, které drží atomová jádra v molekulách pohromadě. Pokud dva atomy sdílejí jeden pár elektronů, hovoříme o jednoduché vazbě, zatímco sdílení více párů tvoří vazby dvojné či trojné. Právě kovalentní vazba je základem pro většinu organických látek, které tvoří základ života. Typickým příkladem molekuly s těmito vazbami je kyslík nebo oxid uhličitý. Častá chyba při studiu chemie spočívá v domněnce, že sdílené elektrony patří vždy oběma atomům rovnoměrně. Ve skutečnosti dochází k polarizaci vazby podle elektronegativity prvků, což ovlivňuje výslednou reaktivitu látky.

Iontové vazby

Iontová vazba vzniká na principu elektrostatické přitažlivosti mezi opačně nabitými částicemi, které nazýváme ionty. K této interakci dochází po přenosu jednoho nebo více elektronů z jednoho atomu na druhý, čímž vzniká kation a anion. Na rozdíl od kovalentních vazeb, které vytvářejí konkrétní molekuly, iontové sloučeniny tvoří spíše krystalové mřížky. Tato vazba se hodí pro látky s velkým rozdílem elektronegativity, například pro soli, ale není vhodná pro popis struktury jednoduchých plynů. Na co si dát pozor: iontové vazby jsou velmi silné v pevném stavu, ale v polárních rozpouštědlech, jako je voda, dochází k jejich disociaci na volné ionty.

Vodíkové vazby

Vodíková vazba je specifická, relativně slabá interakce, která vzniká mezi molekulami. Tato síla působí mezi kladně nabitým atomem vodíku jedné molekuly a elektronegativním atomem, obvykle kyslíkem nebo dusíkem, druhé molekuly. Přestože je vodíková vazba mnohem slabší než kovalentní vazba, má zásadní význam pro přírodu. Umožňuje totiž unikátní vlastnosti vody, jako je vysoká teplota varu, a je zásadní při udržování dvojité šroubovice DNA. Bez těchto slabých interakcí by molekulární struktura živých organismů byla nestabilní.

Jak chemické vzorce vyjadřují složení molekul?

Chemický vzorec slouží jako mezinárodní odborný jazyk, který přesně definuje, jak se tvoří molekuly z jednotlivých prvků. Tento zápis nám umožňuje okamžitě pochopit složení látky, aniž bychom museli zkoumat její prostorové uspořádání.

Význam dolního indexu v chemických vzorcích

Chemický vzorec udává přesný počet atomů každého prvku, který je v dané molekule obsažen. Klíčovým prvkem tohoto zápisu je dolní index, což je malé číslo psané za značkou prvku. Pokud u značky žádné číslo nevidíte, automaticky to znamená, že v molekule je přítomen právě jeden atom daného prvku. Například v molekule oxidu uhličitého s chemickým vzorcem CO₂ nám dolní index 2 říká, že molekula obsahuje jeden atom uhlíku a dva atomy kyslíku spojené kovalentní vazbou. Tento systém je naprosto univerzální a platí pro všechny sloučeniny, ať už jde o jednoduché molekuly v atmosféře nebo složité organické látky. Častou chybou při čtení vzorců je záměna indexu za koeficient, který se píše před vzorec a určuje počet celých molekul.

Použití závorek ve vzorcích

V komplexnějších sloučeninách, kde se opakují celé skupiny atomů, využíváme v chemických vzorcích závorky. Závorka jasně vymezuje skupinu prvků a dolní index za ní následně násobí počet všech atomů uvnitř. Příkladem je dusičnan vápenatý s chemickým vzorcem Ca(NO₃)₂. Zde závorka říká, že skupina NO₃ je v molekule přítomna dvakrát. Výsledkem je jeden atom vápníku, dva atomy dusíku a celkem šest atomů kyslíku, tedy 2 krát 3. Podobně u vzorce (NH₄)₃PO₄ násobí trojice celou skupinu amonnou. Toto značení je nezbytné pro pochopení toho, jak se tvoří molekuly s větším počtem atomů, kde by prostý výčet prvků byl nepřehledný. Na co si dát pozor: při výpočtu celkového počtu atomů v molekule se závorkami vždy nejprve vynásobte vnitřní indexy vnějším číslem, než přistoupíte k součtu všech prvků. Tento zápis se hodí pro studenty chemie a vědce, zatímco pro běžné uživatele bez chemického vzdělání může být bez základního vysvětlení matoucí.

Jaký je význam molekul v přírodě a chemii?

Molekula představuje základní chemickou částici složenou z více atomů, které jsou spojeny chemickými vazbami. Každá chemická látka má svou specifickou molekulární strukturu, jejíž složení vyjadřuje chemický vzorec. Pochopení toho, co je to molekula a jaký má význam, nám umožňuje nahlédnout do procesů, které udržují život a pohánějí moderní technologie.

Molekuly v biologických procesech

Každý biologický proces v živých organismech závisí na přesné interakci specifických molekul. Základní jednotkou genetické informace je molekula DNA, která prostřednictvím kovalentní vazby mezi cukernými a fosfátovými skupinami vytváří stabilní dvojitou šroubovici. Tato molekula uchovává instrukce pro syntézu proteinů, zatímco molekula RNA zajišťuje přenos těchto informací do buněčných struktur. V buňkách neustále probíhají tisíce chemických reakcí, při kterých dochází k přeskupování atomů a tvorbě nových sloučenin. Bez molekulárního rozpoznávání, které je založeno na tvaru a náboji molekul, by nemohl probíhat metabolismus ani přenos nervových vzruchů.

• DNA a RNA řídí syntézu bílkovin nezbytných pro stavbu tkání.
• Enzymy jsou molekuly schopné urychlovat chemické reakce v těle.
• Hormony fungují jako molekulární poslové přenášející signály mezi orgány.

Odborná rada: Při studiu biologických systémů vždy sledujte prostorové uspořádání molekul, protože i minimální změna v geometrii může zcela změnit biologickou funkci dané látky.

Praktické aplikace molekul

Průmyslové využití molekulární chemie transformuje suroviny na produkty s požadovanými vlastnostmi. Farmaceutický průmysl cíleně navrhuje molekuly, které interagují s receptory v lidském těle a léčí konkrétní onemocnění. Zde je chemický vzorec klíčovým nástrojem pro pochopení, jak se molekula chová v roztoku či pevném stavu. V materiálovém inženýrství vědci manipulují s typem vazeb mezi atomy. Zatímco iontová vazba vytváří krystalické struktury s vysokou tvrdostí, kovalentní vazba v polymerních řetězcích propůjčuje materiálům pružnost a odolnost. Vodíková vazba pak často určuje specifické vlastnosti kapalin, jako je voda.

• Výroba syntetických polymerů pro obalové materiály a textilní průmysl.
• Vývoj nových léčiv na bázi cílené molekulární interakce.
• Optimalizace katalyzátorů pro efektivnější chemickou výrobu.

Častá chyba: Začátečníci často zaměňují atom a molekulu, přičemž atom je základní částice prvku, zatímco molekula je spojení dvou a více atomů. Pamatujte, že číslice v dolním indexu (např. v H₂SO₃) se vztahuje vždy pouze k nejbližší předcházející značce prvku.

Tento obor se hodí pro zájemce o technické a přírodovědné profese, kteří chtějí rozumět podstatě hmoty. Naopak pro běžnou denní spotřebu není nutné znát detailní mechanismy vazeb, stačí porozumět základnímu vlivu látek na okolní prostředí.

Jak molekulární struktura ovlivňuje fyzikální vlastnosti látek?

Molekulární struktura představuje základní architekturu hmoty, která přímo předurčuje, jak se daná látka chová v pevném, kapalném či plynném skupenství. Způsob, jakým je atom vázán k dalším atomům, určuje fyzikální vlastnosti látek, jako je bod tání, hustota nebo rozpustnost v rozpouštědlech.

Bod tání a molekulární struktura

Bod tání je klíčová fyzikální vlastnost, která závisí na síle přitažlivých sil mezi jednotlivými molekulami. Pokud je molekula sloučeniny držena pohromadě pevnou kovalentní vazbou, samotná vazba se při tání neštěpí, ale překonávají se pouze mezimolekulární interakce. Například molekula vody, kde se uplatňuje silná vodíková vazba, vyžaduje k roztání více energie než látky s nepolárními molekulami. Čím jsou tyto přitažlivé síly mezi molekulami silnější, tím vyšší je bod tání dané látky. U látek s iontovou vazbou, jako je chlorid sodný, je krystalová mřížka extrémně stabilní, což vede k bodu tání kolem 801 stupňů Celsia. Naopak látky s jednoduchou molekulární strukturou, jako je kyslík, zůstávají v plynném stavu i při velmi nízkých teplotách.

Rozpustnost a molekulární struktura

Rozpustnost látek je podmíněna schopností molekul rozpouštědla obklopit molekuly rozpuštěné látky. Zde platí pravidlo, že se podobné rozpouští v podobném. Polární molekula, jako je voda, snadno rozpouští jiné polární látky nebo iontové sloučeniny, protože její molekulární struktura umožňuje vznik dipólů. Chemický vzorec látky nám napoví, zda je molekula schopna interakce s vodou.

Odborná rada: Při analýze rozpustnosti sledujte polaritu molekul, neboť nepolární látky jako oleje se ve vodě nerozpustí bez přidání emulgátoru. Častá chyba: předpoklad, že každá sloučenina se rozpustí ve vodě, pokud má jednoduchý chemický vzorec. Rozpustnost se hodí pro přípravu roztoků v chemii, ale pro látky citlivé na vlhkost je nevhodná.

Jak se molekuly analyzují a vizualizují v laboratoři?

Analýza a vizualizace molekul vyžadují pokročilé fyzikální metody, které umožňují nahlédnout do mikrosvěta, kde chemická vazba určuje vlastnosti každé látky. Vědci využívají interakce hmoty s energií k určení toho, jak je konkrétní molekula uspořádána a z jakých atomů se skládá.

Spektroskopie

Spektroskopie představuje klíčový nástroj, který se používá k analýze molekul prostřednictvím jejich interakce s elektromagnetickým zářením. Když vzorek absorbuje nebo emituje fotony, dochází ke změnám v energetických stavech elektronů nebo k vibracím jednotlivých vazeb. Tato metoda umožňuje určit chemický vzorec látky a identifikovat přítomné funkční skupiny. Například infračervená spektroskopie přesně určí, zda v molekule převládá kovalentní vazba či jiné typy interakcí. Díky těmto datům vědci zjistí, jak se tvoří molekuly ve vodě a jiných látkách, což je zásadní pro pochopení chování látek v přírodě.

Mikroskopie

Moderní mikroskopie umožňuje vizualizovat molekuly na úrovni jednotlivých atomů pomocí vyspělých elektronových mikroskopů. Na rozdíl od klasických optických přístrojů využívá elektronový mikroskop svazek elektronů s extrémně krátkou vlnovou délkou. Tato technologie dovoluje pozorovat uspořádání atomů v pevných látkách a sledovat, jak se molekulární struktura mění v reálném čase. Častá chyba při interpretaci snímků spočívá v záměně šumu na pozadí za skutečné atomární vazby. Proto je nutné data podrobit matematickému zpracování, které odliší artefakty od reálné geometrie zkoumaného vzorku.

Rentgenová difrakce

Rentgenová difrakce patří mezi nejpřesnější metody, které odhalují prostorovou molekulární strukturu a přesné vzdálenosti mezi atomy. Princip metody spočívá v difrakci rentgenových paprsků na krystalové mřížce dané látky, kdy vzniká unikátní difrakční obrazec. Na základě tohoto vzorce lze matematicky vypočítat pozice všech atomů v molekule. Tato metoda je ideální pro složité sloučeniny, jako jsou proteiny nebo syntetické polymery. Rentgenová difrakce se hodí pro vědce zkoumající krystalické látky, ale naopak se nehodí pro analýzu látek v plynném stavu nebo amorfních směsí, kde chybí pravidelné uspořádání atomů.

Historie objevu molekul a vývoj molekulární chemie

Historie molekulární chemie se začala psát v první polovině 19. století, kdy vědci začali systematicky zkoumat, jak se jednotlivý atom spojuje s jiným atomem do stabilních celků. Tehdy vznikla základní definice, že molekula je nejmenší částice látky, která si zachovává její chemické vlastnosti. Pochopení toho, co znamená molekula a proč je důležitá pro studium hmoty, umožnilo chemikům předvídat chování látek na základě jejich vnitřního uspořádání.

Rozvoj oboru zásadně ovlivnilo poznání mechanismů, které drží částice pohromadě. Právě objev, jak funguje chemická vazba, vedl k pochopení molekul jako dynamických struktur, nikoliv jen statických shluků. Zde jsou klíčové momenty, které formovaly náš pohled na molekulární svět:

1. Formulace atomové teorie – John Dalton v roce 1803 definoval atom jako základní stavební kámen, což položilo základy pro pozdější popis molekulárních sloučenin.
2. Definice chemického vzorce – Jöns Jacob Berzelius zavedl v roce 1813 systém zápisu, který umožnil přehledně vyjádřit složení molekuly pomocí značek prvků.
3. Objev kovalentní vazby – Gilbert N. Lewis v roce 1916 vysvětlil sdílení elektronů mezi atomy, což objasnilo, jak vzniká pevná vazba v organických látkách.
4. Studium iontové vazby – fyzikální chemici určili, že některé sloučeniny drží pohromadě díky elektrostatické přitažlivosti mezi opačně nabitými ionty.

Dnes definujeme molekulu jako stabilní seskupení atomů propojených silami, které nazýváme chemická vazba. Zatímco kovalentní vazba je typická pro sdílení elektronů, iontová vazba definuje strukturu solí. Odborná rada: Při studiu historie si dejte pozor na záměnu pojmů, neboť raní chemici často neoddělovali molekulu od krystalové mřížky látek, jako je kuchyňská sůl. Pro pochopení moderní vědy je klíčové vědět, že molekulární struktura určuje biologickou aktivitu i fyzikální vlastnosti každé látky v přírodě.

Časté dotazy a odpovědi o molekulách

Otázka: Co je to molekula a jak se liší od atomu?

Molekula je nejmenší částice látky, která si zachovává její chemické vlastnosti a skládá se z více atomů propojených chemickými vazbami. Atom je oproti tomu základní stavební jednotka hmoty, kterou molekula obsahuje jako svůj základní kámen.

Otázka: Kolik atomů tvoří molekulu?

Molekula musí obsahovat minimálně dva atomy, aby mohla vzniknout stabilní chemická vazba. Například molekula kyslíku O2 obsahuje dva atomy stejného prvku, zatímco komplexní molekuly, jako je hemoglobin, obsahují tisíce atomů.

Otázka: Jak se zapisují chemické vzorce molekul?

Chemický vzorec používá značky prvků a dolní indexy, které určují přesný počet atomů v molekule. Například CO2 znamená, že jedna molekula obsahuje 1 atom uhlíku a 2 atomy kyslíku.

Otázka: Jaký je rozdíl mezi molekulou a chemickou sloučeninou?

Molekula je samotná částice složená z atomů, zatímco chemická sloučenina je látka tvořená mnoha molekulami stejného typu. Pokud jsou všechny molekuly v látce identické, mluvíme o čisté sloučenině.

Otázka: Co je kovalentní vazba?

Kovalentní vazba je způsob spojení atomů, při kterém dochází ke sdílení elektronových párů. Tento typ vazby je nejrozšířenější v organických molekulách a zajišťuje jejich vysokou stabilitu.

Otázka: Co jsou iontové vazby?

Iontová vazba vzniká přitažlivou silou mezi opačně nabitými ionty, tedy kationty a anionty. Na rozdíl od kovalentní vazby zde nedochází ke sdílení elektronů, ale k jejich přenosu mezi atomy, což je typické pro soli jako NaCl.

Otázka: Jaké jsou příklady molekul v přírodě?

V přírodě se běžně vyskytuje voda H2O, která je nezbytná pro život, nebo oxid uhličitý CO2 v atmosféře. Významné jsou také složité makromolekuly, jako je DNA, která nese genetickou informaci.

Otázka: Jak molekulární struktura ovlivňuje vlastnosti látek?

Molekulární struktura určuje, jakým způsobem na sebe molekuly působí, což ovlivňuje bod tání, bod varu i rozpustnost. Například voda díky vodíkovým vazbám zůstává při běžných teplotách kapalinou, což je klíčové pro biologické procesy.

Otázka: Jak se molekuly analyzují v laboratoři?

Vědci využívají metody jako nukleární magnetická rezonance, hmotnostní spektrometrie nebo rentgenová difrakce. Tyto techniky umožňují přesně identifikovat chemický vzorec a prostorové uspořádání atomů.

Otázka: Jaká je role molekul v biologických procesech?

Molekuly fungují jako nosiče energie, jako je glukóza, nebo jako stavební kameny organismů, například proteiny a lipidy. Bez specifických molekulárních interakcí by nebylo možné řídit metabolismus ani přenos genetických informací.

Otázka: Jak se molekuly liší podle počtu atomů, které obsahují?

Molekuly dělíme na jednoduché, jako je dvouatomový dusík N2, a na složité polymery. Rozdíl v počtu atomů zásadně mění chování látky v kapalném nebo pevném skupenství.

Otázka: Jaký význam má molekula vody pro život na Zemi?

Molekula vody je polární sloučenina, což z ní činí ideální rozpouštědlo pro chemické reakce v buňkách. Její schopnost vytvářet vodíkové vazby umožňuje transport živin a termoregulaci živých organismů.

Otázka: Co je to prvek a jak souvisí s molekulou?

Prvek je látka složená z atomů se stejným počtem protonů v jádře. Molekula může být tvořena atomy jednoho prvku, jako je ozon O3, nebo atomy různých prvků v rámci jedné sloučeniny.

Otázka: Jak se molekuly tvoří v chemických reakcích?

Molekuly vznikají přeskupením atomů a vytvořením nových chemických vazeb mezi nimi během reakce. Častá chyba: při psaní reakcí je nutné dbát na zákon zachování hmotnosti, tedy počet atomů na vstupu musí odpovídat výstupu.

Otázka: Jaký je rozdíl mezi molekulou a iontem?

Molekula je elektricky neutrální částice, zatímco iont nese celkový elektrický náboj. Toto rozlišení je důležité u látek, které se ve vodě disociují na nabité částice, což ovlivňuje elektrickou vodivost roztoku.

Odborná rada: Při studiu molekul vždy rozlišujte mezi látkami s kovalentní vazbou a iontovými krystaly, neboť jejich chování v roztocích se zásadně liší. Tento poznatek je klíčový pro pochopení základů chemie. Tato problematika se hodí pro studenty a zájemce o přírodní vědy, naopak není vhodná pro laické experimenty s neznámými chemikáliemi bez dozoru.

Více informací najdete v oficiálním zdroji: Wikipedie.